Vìdecký fekalismus je vìdecký svìtový názor, který mùžeme definovat lapidárnì vìtou Všechno stojí za hovno

Fekalismus jako svìtový názor existoval samozøejmì již odedávna, avšak lidé si jeho pùsobení neuvìdomovali. Toto období tudíž nazýváme Fekalismem živelným

Lidé postupnì zastávali názor, že lecos stojí za hovno. Pokrok se však nedá zastavit, a tak byly postupnì pøepracovány pùvodní zákonitosti a lidé se propracovali k názoru, že za hovno stojí úplnì všechno. Jednotlivý fekalisté však toto tvrzení vykládali roztøíštìnì a nedovedli zdùvodnit jednotlivé etapy dìje a vývoje. Toto období nazýváme Prefekalismem

Poté pøišel tzv. Neofekalismus, který hlásal, že všechno nestojí úplnì za hovno. Toto období vìdeckého omylu již naštìstí minulo, nebo platnost vìty tak obecné že to ani za hovno nestojí nutno chápat jako ostøe vyhranìný pøípad.

Zkoumáme-li podrobnì vývoj fekalismu v posledních desetiletích, zjistíme, že mùžeme definovat šest vyhranìných období, ze kterých poslední tøi jsou prognózou let budoucích.

1. období – jeden sral na všechny

2. období – všichni srali na jednoho

Toto období vzniklo relativnì snadno pøemìnou období prvého. Kdy však tato pøemìna nastala nelze pøesnì stanovit.

3. období – všichni serou na všechno

Toto období trvá a pøechod k dalším se oèekává.

4. období – nebude se srát

5. období – nebude co srát

Toto období je oèekáváno v blízké budoucnosti, protože bude všechno definitivnì v prdeli.

6. období – nebude z èeho srát

Vrcholem je tøetí stádium. Vychází a opírá se pøedevším o teorii prùserù se základním postulátem Všechno stojí za hovno. Utopoètí fekalisté tento postulát považují za axiom, tedy nezvratnou pravdu, ale vìdeètí fekalisté jej mohou a dovedou dokázat.

Soustavným studiem a spoluprácí nìkolika pøíbuzných disciplín bylo zjištìno, že tzv. prùser vyplòuje prostor spojitì, rovnomìrnì, záleží pouze na teplotì a èasu. Základní èásticí je jeden PRUSERON, který je podobnì jako hmota neznièitelný. Prùseron se dá vyjádøit dvìma zpùsoby:

1. jako prùsrový potenciál daného bodu
2. jako tok prùseru prostorem

Pohybuje-li se prùseron prostorem, vytváøí kolem sebe prùserové pole, jehož intenzita je daná derivací bordelu podle blbosti. Jednotkou blbosti je jeden BLB, tj. množství blbosti obsažené, ve výroku Žije se nám lépe a radostnìji. Proto se takový prùser šíøí do prostoru tak, aby v dobì co nejkratší zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíøení prùseru dosahuje èasto vysokých hodnot, èasto až rychlosti svìtla. Znamená to napøíklad, že když si na nìco posvítíme, vznikne okamžitì prùser. Urychlení prùseru nastává, když se v jednom prostoru a v daném èase vyskytne jeden KILOBLB – kritické možství blbosti. Urychlení je pak pøímo úmìrné poèáteèní blbosti.

V celkovém vìdeckém pojednání zbývá ještì definovat tzv. Pøenos nasranosti z osoby na osobu

Potkají-li se dvì osoby A a B, z nichž je jedna nasraná na potenciál Á a druhá na potenciál B‘, jsou pøi rozchodu obì osoby nasrané na prùmìr potenciálù. Potkají-li se v prostoru dvì osoby mírnì nasrané, rozcházejí se ještì více nasranìjší.

Je-li jedna osoba nasraná a druhá nikoliv, je po setkání o to nasranìjší, oè ménì je nasraná osoba první, která je pak nasraná prùmìrnì.

Aby pojednání bylo úplné, je nutné ještì podotknout a vysvìtlit vztah mezi prùserem a srandou. Po dlouhém bádání byla objevena èástice prùseron mínus (antiprùseron), která je lidovì nazývána srandou. Vznikne-li tedy na jednom místì prùser, pak na místì druhém z toho mají srandu. Zákonitost je pøes vrtkavost obecná, takže i ti, kteøí z toho mìli srandu, mohou z toho mít po èase prùser. Prùser však mùže existovat i samostatnì a nabýt pøi tom takových prùserových rozmìrù, že pøi nìm pøestává každá sranda, o èemž svìdèí øada zkušeností z posledních let.